Bez kalhotek do práce

Vlezla do hotelového pokoje bosá, v černých šatech se zipem až na půl zadku. Dveře cvakly za ní. On stál u okna – košile rozhalená, opasek povolený, kalhoty ještě na místě.

Přešla koberec mlčky. Dva kroky od něj si stáhla šaty přes hlavu. Pod nimi jen černé podvazky a punčochy s širokým lemem.

Dlaň mu položila na hrudník, nehty lehce zabořila a tlačila ho zpátky, až se opřel o sklo. Studené okno proti jeho rozpálené kůži. Zip rozepnula zuby, vytáhla ho ven – tvrdý, žíly vyboulené, předkožka stažená. Palcem přejela přes vlhkou špičku, pak si prst strčila do úst a pomalu olízala.

"Na kolena," řekl tiše.

Kleknula. Nejdřív jen konec jazykem obkroužila, pak ho vzala hluboko – až do hrdla. Zakašlala, oči se zalily slzami, ale držela. Chytil ji za vlasy pevně, ne krutě, a řídil pohyb hlavy. Každý ponor hlubší. Slyšela jeho zrychlený dech, cítila pulzování na jazyku.

Po chvíli ji zvedl, otočil čelem ke zdi, roztáhl jí nohy. Prsty vklouzl mezi stehna – byla promočená až po vnitřní strany. Nejdřív dva, pak tři, pomalu rozevíral, palec kroužil po klitorisu. Sténala přímo do omítky, kolena se pod ní chvěla.

Přitiskl se zezadu, špičkou přejel po vstupu, pak jedním rázným tahem celý dovnitř. Vykřikla. Zůstal nehybně, nechal ji přivyknout na tu plnost. Pak začal – dlouhé, hluboké přírazy, až mu varlata narážela do ní. Každý náraz ji posouval výš po zdi.

Jednou rukou ji chytil za krk – jen aby cítila tlak dlaně –, druhou sevřel prso, palec a ukazovák na bradavce mačkal a kroutil. Zrychlil na krátké, ostré vpichy přímo do citlivého bodu. Tekutina jí stékala po stehnech, kapala na koberec.

"Chci to slyšet," zavrčel.

"Pícháš mě tak hluboko... prosím... ještě... pořádně"

Pustil ji, otočil čelem k sobě, zvedl za stehna a přitlačil zády ke sklu. Vklouzl znovu, teď oči v oči. Díval se jí přímo do zornic, zatímco do ní bušil. Nehty mu drásaly záda, zanechávaly rudé linky. Začala se stahovat křečovitě, hlasitě vykřikovala jeho jméno.

"Teď," zašeptala.

Vytáhl se, postavil ji na zem. Klekla, otevřela ústa. První proud dopadl na jazyk, druhý na tvář, třetí na krk a prsa. Držela si je dlaněmi, mačkala, rozetírala po kůži, zatímco on ještě pulzoval a poslední kapky padaly na rty.

Seděla na patách, celá lesklá potem a jeho výstřikem, a usmála se.

"To byla teprve předehra."

Ležel na posteli, ona na něm, pomalu se zvedala a klesala, dlaně na jeho hrudi, nehty zabořené hlouběji. Světlo z okna házelo stíny na jejich těla, pot se třpytil. Chytil ji za boky, přitáhl blíž, dechy se spojily v horké mračno. "Ještě tvrdší," zašeptala. Poslechl, přirážel zespodu rytmicky, postel se otřásala.

Když se natáhla pro vodu na stolku, z jeho kalhot na zemi vypadl zmačkaný papírek. Zvedla ho bezmyšlenkovitě. Adresa v centru, modrá propiska. Hodila ho zpátky a vrátila se k němu – teď na čtyřech, zády k němu. Vklouzl hladce, prohnula se, cítila ho až v podbřišku. Opaskem jí svázal ruce za zády – lehce, ale pevně. Přirážel rychleji, ona hlasitěji sténala, tělo se chvělo.

Po orgasmu se zhroutila vedle něj, s úsměvem. On vstal, oblékl se rychle, políbil ji na čelo. "Zítra zase?" "Možná," odpověděla líně. Když odešel, protahovala se jako kočka. Pak si vzpomněla na lístek. Narovnala ho. Ulice Květná 12, byt 4B. Její adresa. Srdce zabušilo.

Vzpomněla si: oslovil ji jménem hned, věděl o podvazcích. Lístek měl dnešní datum a "První fáze dokončena". Telefon zavibroval. Neznámé číslo. "Dobrá práce, agentko. Cíl neutralizován. Implantát aktivován – teď víš, kdo jsi." Svět se zatočil. Nebyla to schůzka. Byla to mise. On terč. Ona zabiják s vymazanou pamětí. Erotika skončila. Začínala válka.

Otevřela oči. Budík řval – 6:03. Ruka trefila sklenici, voda se vylila na prsa. Studená. Probudila se naplno.

Vedle chrápal on, nahý, penis napůl tvrdý na stehně. Vzpomněla si na noc – zeď, opasek, sperma na bradavkách. A lístek. Adresa. Implantát.

"Ku.va," zašeptala. Budík ukazoval 6:04. Směna na urgentu. Žádná agentka. Jen Markéta, co šije rány a bere opilcům krev.

On se probudil, natáhl ruku mezi její stehna. Ještě lepkavá od noci. "Ještě jednou, než půjdeš."

"Mám patnáct minut," řekla, ale už klouzala dolů. Vzala ho do úst rychle, bez zbytečností. Pak se posadila, navedla ho dovnitř jedním tahem, opřela se o jeho hrudník a jela krátce, tvrdě. Prsa se pohupovala, on je sevřel, mačkal bradavky, až zasyčela.

"Rychleji," zavrčel.

Přidala. Boky v rychlém rytmu, cítila ho hluboko. Zvedal se do protipohybu, varlata narážela. Za tři minuty se stahovala – prudké křeče. On přišel vzápětí, zaplavil ji horkými pulsy.

Seděla na něm ještě chvíli, pak vstala. Tekutina jí stékala po stehnech. Usmála se.

"To ti musí stačit do večera."

Oblékla uniformu – bez kalhotek, punčochy rychle. Boty do ruky, taška přes rameno. U dveří se otočila.

"Večer přijdeš domů dřív – připrav postel ...Dneska já zničím Tebe.

Zasmáli se oba "Manželství je krásná věc."

Odešla. V autě topení na maximum – mezi nohama jeho teplo a vlhkost. Usmála se do zrcátka.

"Dobrý ráno, Ostravo. Dneska budu celou směnu vonět po manželovi."

A jela do práce. Stále bez kalhotek. Stále s úsměvem. A s vědomím, že večer to bude ještě lepší.

Konec.

Přeji všem krásný čtvrtek .

Prolog...nemohl být na začátku...
Markéta si vždycky myslela, že nejlepší sex je ten, co tě donutí lhát – sobě, druhým, realitě.
Ten večer v hotelu na kraji Ostravy lhala tak dobře, že skoro uvěřila, že je agentka s implantátem v hlavě, on terč a celý život před ní jen krycí příběh.
Ráno v posteli zjistila, že lhala hlavně manželovi.
A že on lhál jí.
A že oba lhali tak skvěle, že to skončilo spermatem na stehnech, uniformou bez spodního prádla a větou:
"Dneska budu vonět po tobě celou směnu."

🕙 Přidáno dnes📂