Kam až vede daný slib

Byl sice jen zeman, ale současně kastelán a správce vojenského hradu s dosti slušným platem, který šel na vrub králi. I polovinu výdajů Hraběcí Milosti, platila královská pokladnice. Proto měl Jáchym několikero oblečení a vždy dostatek čistých košil. Několik si jich kvůli ní pořídil navíc, aby ho soustavně nekárala, za nevhodný oděv. Oblékl si tedy další, čistou košili, vestu a i čisté kalhoty. Když se obhlížel, zavrtěl sám nad sebou hlavou, že se chová jako nějaký trubadúr. Měl chuť všechno svléknout a nikam nejít. Ale slíbil jí to! Povzdechl si, obul vysoké boty a opatrně se vydal k jejím komnatám. Znal hrad do podrobností, věděl kam, která louč dělá stín nebo naopak světlo. Trvalo jen chvilku, než se ocitl u jejích dveří a potichu zaklepal. Judita otevřela jen na škvírku a pak ho vtáhla za ruku dovnitř, do předpokoje, který obývala většinou ona. Postavila ho do světla loučí a spokojeně se pousmála nad tím, jak vypadá. Pak tiše otevřela dveře a vstrčila ho dovnitř. Jáchym okamžitě poklekl, chvěl se a sliboval si, že žádného hříchu nebo nepatřičnosti se nedopustí. Vlastní slib mu vydržel jen do chvíle, než k němu pomalu došla. Měla jen lehkou, průsvitnou košilku a zvedla mu bradu prstem.

Nedokázal od ní odtrhnout oči. Byl jen muž, mladý, energický, který si světské radosti neodpíral už od svých čtrnácti, kdy se musel začít starat o rodinné statky. Milostné hrátky mu cizí nebyly a i dole na hradisku bylo dost děvčat ochotných k nim. Jáchym byl pohledný mladík a nejedna by si dala říct, kdyby se s ní chtěl oženit. Jeho oči sledovaly lačně křivky jejího těla pod košilkou, a když jeho pohled dojel k ňadrům, zřetelně viděl její ztuhlé bradavky na pěkně tvarovaných ňadrech, které povětšinou skrýval živůtek jejích šatů. Teď je tedy viděl téměř ve své přirozenosti. Ucítil povědomý tlak v rozkroku a snažil se sám sebe ovládnout. Nemíval s nahotou potíže, ale v její přítomnosti se z nějakého důvodu ostýchal. "Svlékni se!" nařídila klidným a bezbarvým hlasem. Jáchym se tedy postavil a pomalu odhodil svršky, dokud před ní nestál nahý. Zase ho ochromil ten stud, když si ho pátravě prohlížela. Udělala krok k němu a konečky prstů zkoumala jeho tělo, pevnost svalů a neopomněla silně zmáčknout jeho bolavou zadnici. Pak si ze stolku podala koženou tkanici. Jáchym ji se zájmem sledoval, protože neměl nejmenší tušení, co vlastně od něj chtěla nebo očekávala. Kdyby se chtěla pomilovat, tak by mu jistě řekla rovnou, že chce tohle, ale ona byla záhadná. Vlastně něco už věděl, líbilo se jí, když trpěl a proto ho napadlo, že i tuto noc chce, aby trpěl. Jen netušil jak. Ale když mu dala ruce k sobě za zády, bylo mu jasné, že ho chce zbavit možnosti se bránit. Dal slib, že udělá, co bude chtít a tak se odevzdaně nechal spoutat.

Omotávala koženou tkanici pevně kolem jeho zápěstí a postupovala výš, k loktům, které k sobě čím dál víc táhla a začínalo to být nepříjemné, postupně v ramenou silně bolestivé. Sykl bolestí, udělala ještě jedno obtočení a pak se pomalu stejným pohybem vracela k zápěstím. Bylo to pevné, pokud by se cukal, tkanice by se bolestivě zařízla do svalů, ale i jen snést bolest rukou a v ramenou byla pro Jáchyma těžká zkouška. Když tkanici zavázala, začala jeho ruce zvedat do výšky. Jáchym usykával, tiše sténal, nutilo ho to se ohnout a ona chodidlem jedné nohy tlačila pod jeho koleny, aby ho donutila si kleknout. Zasténal, když dopadl na kolena, která ho ještě po včerejším několika hodinovém klečení na nádvoří bolela. Jeho ruce pořád zvedala do výšky, dokud neměl Jáchym hlavu u země, aby uhnul největší bolesti a nezačal naříkat. Ucítil její kolena na zádech, tlačila ho svoji váhou k zemi a ruce nahoru. Zalapal po dechu. "Milosti, prosím, to nevydržím, budu křičet," hlesl bolestně. Ve stejné chvíli uslyšel zacinkání řetězu a ona jeho ruce pověsila na nějaký hák, který mu je držel nahoře. Zatáhla, řetěz zarachotil a Jáchymovy vytryskly slzy, jak silná to byla bolest. Napřímil se, jak jen to šlo a ona dál táhla za řetěz, až se nakonec postavil, natahoval a teď už se dotýkal podlahy jen palci od noh. Tohle mučení znal. Velitel Martin z Loučky uměl být tvrdý a trestat vojáky. I on několikrát nařídil, aby vojákovi svázali ruce za zády a pak ho za ně pověsil. Po několika málo minutách řvali a prosili, aby je sundali. Nechtěl být zbabělý, ale měl obavu, že i on začne křičet, pokud bude Kateřina pokračovat.
Ale jen držela řetěz a tiše ho sledovala, jak balancuje na špičkách, aby nevisel a měl alespoň tuto malou oporu, která ho dělila od nevýslovné bolesti. Znovu se zpotil a hlasitě dýchal. Když začal potichu naříkat, povolila řetěz a nechala ho stát. Hlasitě oddechoval a pokoušel se uklidnit. Ruce ho opravdu dost bolely, měl je mírně oteklé a tkanice se mu do nich zařezávala. Ucítil, že ji konečně začala rozvazovat a když se mu začala vracet do rukou krev, nesnesitelně to brnělo a mravenčilo. Vyčerpáním a nervozitou klesl na kolena a ruce si třel, masíroval. Překvapeně vzhlédl, když si dřepla a pomáhala mu. "Líbí se mi, když trpíš, ale nemám potřebu Tě zmrzačit!" pronesla s úsměvem. Chvíli mu ruce třela a pozorovala jeho obličej. Jáchym po chvilce sklonil hlavu a jednu její ruku vzal do své, aby ji políbil. "Děkuji, Milosti, že mně nehodláte zmrzačit. Trochu jsem se toho přeci jen bál," zašeptal a její ruku znovu políbil. Vzala ho za ni, zvedla a ukázala směrem k posteli. Tiše ji následoval.

Tak přeci jen milování chtěla, pomyslel si Jáchym. Rukou ho zastavila před ložem a ukázala prstem na zem. Byla tam kožešina a on pochopil, že si má na ni kleknout. I tak ho to bolelo, ale poslušně klečel a čekal na její pokyny nebo přání. Sedla si čelem k němu, vykasala si košilku, roztáhla nohy a on se díval na její rozkošné světlé chloupky v ohanbí. Zvedla jednu jeho ruku a vedla mu ji právě tam. Pochopil, co chtěla. Za těch bezmála deset let, kdy si milování neodpíral už se lecos přiučil. Chtěla, aby ji vzrušoval svými prsty a on to okamžitě udělal. Našel její zvlhlý hrbolek i vchod, přejel po nich dvěma prsty a pak je rozkmital právě po hrbolku, který mělo mnoho dívek a žen citlivý a docílil jeho drážděním jejich vrcholu.

Měl ženské sténání a výkřiky rád, cítil se dobře, když byly po milování s ním spokojené i ony a to mnohdy jen přirážením nevyvolal. Kateřina zvrátila tělo na postel a podepřela se v loktech. Začala vzrušením sténat a vzdychat. Jáchym se činil, a aby ji neodřel, tak občas navlhčil prsty v jejím vchodu, který byl doslova mokrý. Pomalu zvedl obě její nohy nahoru a ohnul je, aby se zapřela o okraj postele. Nadzvedla hlavu a teď zase překvapeně ona sledovala jeho. Trochu víc roztáhl její krásná stehna a pak k ní přiblížil hlavu. Vysunul jazyk a její hrbolek lehce přelízl. Doslova zachroptěla a téměř vykřikla. Její ruce hledaly polštářek, kterým si kryla ústa, protože Jáchym ji přivodil bouři emocí svým jazykem. Vůbec netušila, že by jí to mohlo až tak vzrušit. "Víc," zachroptěla po chvilce a Jáchym lízal její rozkrok, jemně ji dráždil kolem vchodu a zasunoval ho i dovnitř, aby se pak vrátil zpět k jejímu hrbolku, kdy ona se až prohýbala vzrušením. Osmělil se a zvedl ruku, aby dvěma prsty lehce dráždil vchod a kousek uvnitř a jazykem kmital přes ten rozkošný a natékající hrbolek. Kateřina se cukala, svíjela, nadzvedávala a pak najednou ztuhla, roztřásla, křičela tlumeně do polštářku. Jáchym trpělivě počkal. Věděl, že se vyhrnou ven její šťávy a on je zachytil na jazyk a polkl. Byl vzrušený jako ještě nikdy, chutnala a voněla úžasně a nemohl se jí nabažit. Neovládal se a druhou rukou honil svůj úd. Když byl s prostým děvčetem, tak po chvilce takového vzrušování tvrdě zasunul, přirážel, dokud necítil, že bude stříkat a pak dívku většinou na poslední chvíli pocákal svým semenem. U Kateřiny by si netroufl, tak jen pokračoval v honění, dokud se semeno neuvolnilo a on tlumeně nevykřikl.
Klečel mezi jejíma nohama, hluboce oddechoval a měl slastně zavřené oči uvolněním. "Já jsem Ti něco takového dovolila?" zeptala se přísně a ledově. Jáchym zbledl, otevřel oči a sklonil omluvně hlavu. "Omlouvám se Milosti," zašeptal a mírně hlavu nadzvedl, aby viděl, jak moc se mračí. Nemračila se, jen ho pátravě sledovala. "Nevěděl jsem, že nesmím nebo si to nepřejete," dodal omluvně. Spustila nohy na zem a zvedla mu prstem bradu. "Pokud se příště neovládneš a nepočkáš, až Ti to dovolím, dám Tě znovu spráskat!" pronesla tichým, výhrůžným a mrazivým hlasem. "Teď to po sobě uklidíš jazykem a ústy!" dodala a Jáchym sebou cuknul. Byl bledý, chvěl se rozhořčením a měl nutkání odseknout, že to neudělá. Její oči ho sledovaly a on pochopil, že ona se královsky dobře baví. Doslova se pásla na tom, jak ho ponižovala svým příkazem a jak bojoval se svým slibem a hrdostí.

🕙 Přidáno dnes📂