Melouch u Ivy / Riven Vale

"Hele, Karle, mám pro tebe melouch. Pár dní, peníze dobrý, práce na pohodu," zahlásil Jirka do telefonu, zatímco jsem si v dílně balil vercajk. "Musíš natáhnout perlinku, lepidlo, pak přebrousit, štuk a vymalovat. Já tam nemůžu, chytly mě záda. Všechno tam je, nemusíš nic tahat. Ale poslouchej – vezmi si čistý montérky a trochu se navoň. Je to pěkná panička, žije sama, tak ať tam nejsi jak nějakej drban z kanálu, co zrovna vylezl ze stoky."

Když jsem dorazil na místo, čekal mě starší, vkusně zařízený byt, kde se zastavil čas. Iva mi otevřela v hedvábném županu s motivem draků, který jí sahal těsně nad kolena. Pod ním nebylo nic, jen její hladká, olivově opálená kůže. Ten pohled na její obnažené nohy a vystupující klíční kosti mě na okamžik úplně paralyzoval. "Dobrý den, posílá mě Jirka na tu práci," vydechl jsem a snažil se udržet oči v její tváři, i když se ten satén při každém jejím pohybu otevíral víc a víc a odhaloval čím dál víc z jejího těla.

"Dáte si kafe?" zeptala se s úsměvem, ze kterého mi v krku vyschlo víc než ze stavebního prachu. "Jo, rád, ale nejdřív na to kouknu," odpověděl jsem profesionálně a snažil se vytvořit si mezi námi odstup. V místnosti nebylo hotové nic. Rozdělal jsem penetraci, namočil štětec a začal pracovat. Když se Iva vrátila, opřela se o futra dveří. Sledovala každý můj pohyb a její přítomnost byla v místnosti tak silná, že jsem se musel hodně soustředit, abych neudělal chybu. Její nohy v chlupatých pantoflích vypadaly v kontrastu s tím krátkým županem neskutečně provokativně.

"Jak ti říkají?" zeptala se. "Karel." "Tak pojď na to kafe, Karle," řekla a pomalu odcházela ke kuchyni. Její boky se v županu pohupovaly v hypnotickém rytmu. "Dotřu stěnu a jdu," namítl jsem, ale ona se jen otočila přes rameno: "Kašli na stěnu, ta ti neuteče, ale kafe vystydne."

Ukecala mě. V kuchyni to vonělo čerstvou kávou, ale ona mě místo ke stolu hnala do malé koupelny. "Nejdřív si umyj ruce od té chemie," zašeptala. Když jsem si je utíral, přistoupila ke mně tak blízko, že jsem cítil její teplý dech na krku. Vzduch byl cítit drahým parfémem, který se mísil s její přirozenou, sladkou vůní. Nenápadně se o mě otírala boky, zatímco mě pozorovala hlubokýma, hladovýma očima. "Karel říkáš? Já jsem Iva..."

V koupelně bylo dusivé ticho. Stála těsně u mě a horkost jejího těla sálala přes satén. Když mi podávala ručník, její prsty se ‚náhodou‘ svezly po mém předloktí až k zápěstí. Ten dotek pálil víc než vápno. "Karle..." zašeptala a mně přeběhl mráz po zádech. "Já bych potřebovala, abys mi nejdřív pomohl s jednou věcí v ložnici." Před mýma očima pomalu uvolnila pásek županu. Sklouzl jí z ramen a dopadl na dlažbu. Zůstala stát jen v černé krajkové podprsence a úzkých kalhotkách, které se jí hluboko zařezávaly do klína. Byla to scéna, ze které se mi zastavilo srdce. Nečekala na nic – chytila mě za ruku a vedla mě do ložnice.

Jakmile jsme vešli dovnitř, vzduch jako by ztěžkl. Iva se otočila ke mně zády a tiše, naléhavě vzdychla: "Pomůžeš mi?" Prsty se jí třásly, když se snažila nahmatat sponu své podprsenky. Když jsem se jí dotkl, cítil jsem, jak se mi prsty boří do její měkké, rozpálené kůže. Sotva jsem cvakl uzávěrem, podprsenka povolila a její těžká ňadra se mi vyhrnula do dlaní. Iva okamžitě zhluboka zasténala a zaklonila hlavu.

Už jsem to dál nevydržel. Jedním trhnutím jsem ji zvedl a přenesl na postel. Iva si bleskově stáhla kalhotky a kopnutím je odkopla do kouta. Zůstala ležet na zádech, rozevřená a úplně mokrá. Její klín pulzoval v očekávání. Začal jsem ji líbat – od krku, přes ňadra až k bříšku. Iva se pode mnou vlnila a přitahovala si mě blíž. Sjel jsem jazykem až k jejímu klínu. Byla neuvěřitelně horká. Slyšel jsem její zrychlený dech, který se měnil v divoké vzdechy, jakmile jsem ji začal dráždit jazykem. Cítil jsem, jak se její vnitřní svaly stahují, jak pod mým jazykem doslova roztává.

Když byla tak mokrá, že se leskla v poledním slunci, vyhoupl jsem se nad ni. "Karle, dělej, nečekej, chci tě cítit celého!" vykřikla. Zvedl jsem jí nohy, opřel si je o ramena a pomalu, centimetr po centimetru, jsem do ní vnikal. Ten pocit, jak mě její těsné, horké vnitřnosti sevřely, byl naprosto nepopsatelný.

Začal jsem hlubokými tahy. Každý pohyb doprovázelo její hlasité, spokojené vrnění, které mi vibrovalo až v mozku. Přidával jsem na tempu, zrychloval jsem a ona se začala prohýbat v bedrech. Její nehty se mi zabořily do ramen. ‚Ano, ano... hlouběji!‘ křičela. Střídal jsem polohy, otočil ji na všechny čtyři, aby mé údery byly ještě hlubší. Sledoval jsem, jak se její svaly na zadku rytmicky napínají a povolují, a jak se její obličej mění v masku čirého potěšení. Měl jsem pocit, že se nemůžu nabažit toho, jak se mi přizpůsobuje. Zabořil jsem prsty do jejích vlasů a díval se jí přímo do očí, zatímco jsem do ní pumpoval v čím dál zběsilejším tempu. Cítil jsem každý její záchvěv, každé stažení vnitřních svalů, které mě dráždilo k nepříčetnosti. Bylo to, jako bychom byli propojení jedním rytmem, jednou živočišnou touhou. Pak to přišlo.

Náhle její tělo ztuhlo, sevřelo mě jako svěrák a ona vypustila dlouhý, pronikavý výkřik. Cítil jsem, jak se mi její vnitřnosti křečovitě stahují kolem mého penisu, což mě okamžitě dohnalo na hranu. Zabořil jsem se do ní ještě hlouběji a v nekontrolovaném, pulzujícím rytmu jsem do ní začal stříkat své semeno. V tu chvíli jako by se zastavil svět; cítil jsem jen její horkost, její tep a tu dokonalou blízkost.

Po chvíli, kdy se naše dechy zklidnily, jsem z ní za tichého, vlhkého mlasknutí vyklouzl. Iva se na mě podívala s pohledem plným uspokojení. Podala mi ručník a zatímco jsem si otíral břicho, ona se začala soustředěně utírat mezi nohama. Podívala se na mě svýma hlubokýma očima a s lehkým úsměvem se zeptala: "Doufám, že zítra přijdeš znovu penetrovat?" "Určitě," odpověděl jsem bez váhání.

Celý ten pracovní týden vypadal stejně. Místo aby stěny hladila omítka, hladily je moje ruce a rty na jejím těle. V pátek jsem to nevydržel a zavolal Jirkovi. "Jirko, s tou prací... já se k tomu prostě nemůžu dostat," přiznal jsem se.

On se jen zasmál. "Já vím, Karle. Mám to tak rozdělaný už dva měsíce. Lepidlo je už dávno tvrdý. Hele, napadá mě, od pondělí to můžu zase vzít já a ty zase příští týden, co ty na to?" "Cože?" vyhrkl jsem překvapeně. "No, Iva souhlasí..."

🕙 Přidáno dnes📂