Posedlost 03

Posedlost

Inspirováno zahraniční povídkou, autorské úpravy vlastní.

KAPITOLA III.: ZÁPAS

Čím více jsem se zabýval fotbalem, tím více jsem začal uvažovat v sportovních pojmech a začal jsem si spojovat svou hru na hřišti s bojem, který jsem vedl s maminkou. Já a moje vlastní matka jsme se stali soupeři. Protivníky. Rivaly. V této hře, kterou jsme hráli, jsem si začal uvědomovat, že jsem byl zatlačen do defenzivy, protože ona mě dostala do úzkých. Útočila na mě, překvapovala mě a nepřestávala. Byla neúprosná. Začal jsem si uvědomovat, že jediným řešením je přenést boj na její půdu. Přejít do ofenzívy. Moje soutěživost se probudila. Honba začala. Pokud máma chtěla hrát, tak ať si zahraje. V hloubi duše jsem věřil, že to dokážu, že se mámě můžu vyrovnat. Věděl jsem, že musím dát ze sebe maximum.

Máma vždy chodila na moje zápasy a navzdory jejím protestům jsem věděl, že mě ráda sleduje hrát fotbal, a to nejen jako máma. Měl jsem pocit, že je, nebo alespoň byla, typ ženy, která měla slabost pro fotbalisty. Dokázal jsem si ji představit, jak v době střední školy fandí na tribuně a její velká prsa se houpají. Viděl jsem, jak je nadšená, když sleduje kluky na hřišti, jak hrají, narážejí do sebe, bojují mezi sebou a touží po vítězství. Dokázal jsem si představit, jak sleduje sportovce na hřišti a hledá toho nejlepšího. Doufal jsem, že tento pocit přetrvává dodnes. A slíbil jsem si, že tím nejlepším budu já.

Předpoklad, že moje matka milovala fotbalisty, dodal mé hře novou úroveň soustředění. Někteří byli motivováni slávou, touhou stát se šampiony. Někteří byli motivováni dívkami, snažili se být králi nebo alfa samci střední školy, těmi, kterým se všechny středoškolačky dvořily. A samozřejmě, to vše platilo i pro mě. Miloval jsem soutěžení a úspěch. Ale hlavně mě poháněla jedna věc.

Motivací, kterou jsem potřeboval, bylo svůdné tělo mé matky. Myšlenka, že uvidím víc, mě poháněla vpřed. Pokud by moje skórování na hřišti znamenalo, že se tanga mé matky trochu navlhčí, pak bych střelil co nejvíc branek. Pokud by to, že půjdu do souboje a přijmu ránu, jen abych dokončil klíčovou přihrávku na hřišti, znamenalo, že se jí rozepne další knoflík na blůzce, což mi umožní vidět trochu více z jejího svůdného výstřihu, pak bych tu ránu přijal. Pokud by provedení perfektních jeslí protihráči způsobilo, že by bradavky mé matky ztvrdly, pak bych jesličky prováděl tak často, jak jen to bylo možné.

Trenéři, moji spoluhráči a dokonce i ty ostatní holky, co naše zápasy sledovaly, si všimli, jak se moje výkony zlepšují. Moje přihrávky byly přesné. Moje práce nohou byla bezchybná. Moje soustředění bylo neochvějné. Nikdy jsem nehrál lépe. Letos jsem udělal skok. A to vše díky nepatrné jiskřičce naděje, že jednoho dne uvidím bradavky své matky.

Když nastal čas zápasu proti jednomu z našich velkých rivalů, týmu, který nás rok co rok drtil, týmu, který před několika lety vyhrál divizi, necítil jsem žádnou nervozitu, kterou bych pravděpodobně měl cítit. Když jsem vyběhl na hřiště ke svému prvnímu oficiálnímu startu jako kapitán mužstva, obklopen svými spoluhráči, povzbuzován fanoušky, podporován svými vrstevníky, připraven hrát proti týmu kluků, kteří vypadali o číslo větší než kdokoli z mého týmu, jediná osoba, které jsem si opravdu všiml, byla čtyřicetiletá žena na tribuně s houpajícími se velkými prsy, která mě povzbuzovala a sledovala jen mě. Její tělo bylo mou motivací. Její uznání bylo mým cílem.

Hrál jsem jako někdo, kdo nevěděl, že má prohrát. Hrál jsem jako někdo, kdo neměl co ztratit, jako někdo, kdo měl mnohem více zkušeností, než jsem ve skutečnosti měl. Při každé úspěšné přihrávce jsem se podíval na tribunu a viděl svou mámu, jak mě hrdě sleduje, zářící a radostně poskakující. Jsem si jistý, že všichni kluci na hřišti byli rozptýlení jejími poskakujícími prsy. A když jsme se v poločase stáhli do šaten, viděl jsem, jak se na mě usmívá.

Ve druhé půlce jsme dohnali dvougólové manko a srovnali. Prodlužovalo se a zbývalo posledních pár desítek sekund nastavení. Vbíhal jsem do vápna a měl skvělou šanci, když tu najednou jako by pod mýma nohama projel kombajn. Rozhodčí pískl, vytáhl červenou a poslal soupeřova zbrklého obránce do šaten. A byla z toho samozřejmě penalta.

Kdyby se mi ji podařilo vsítit, stal bych se školní legendou. Holky by se o mě ve škole ucházely a všichni kluci by mi záviděli. Ale na tom nezáleželo. Podíval jsem se na tribunu a setkal se s pohledem své matky, abych se ujistil, že mě sleduje. Její pohled se setkal s mým a ona mě sledovala jako císařovna, která se snaží sledovat gladiátora, jak na ni zapůsobí.

Zkoncentroval jsem se a rozběhl se poklusem k míči.
Viděl jsem, jak se máma vzrušeně pohupuje a její prsa se vlní. Všechny hlasy utichly. Všechny ovace zmizely. Byl jsem tam jen já a míč.

Můj cíl byl jasný. Stejně jako mistr lukostřelec míří na svůj cíl, stejně jako odstřelovač míří na nepřítele, stejně jako já bezpochyby zamířím svým tlustým pérem do těsné kundy své matky v blízké budoucnosti… má noha kopla do míče.

Sledoval jsem, jak míč letí vzduchem.
Sledoval jsem, jak brankář soupeře vyskakuje a natahuje se po něm.
Sledoval jsem, zda to matka sleduje…

************

„YEAAAAAAHHHHHH!“ vykřikl jsem, stojíc na okraji bazénu.
„Tom! Tom! Tom! Tom! Tom! Tom! Tom! Tom!“ skandovali moji přátelé, jak v bazénu, tak mimo něj.

Dokázal jsem to. Moje legenda se právě zrodila. Byl jsem ten, kdo ve svém prvním zápase jako kapitán porazil dlouhá léta neporažené rivaly. Doslova mě nesli na ramenou, zatímco tribuna šílela. Kdybych chtěl, mohl jsem si pravděpodobně vybrat dívku, se kterou bych strávil noc, a když jsem se rozhlédl po výběru tady u mého bazénu v jejich malých plavkách, výběr byl dobrý. Ale moje pozornost byla jinde. Byla jen jedna žena, kterou jsem chtěl na konci svého penisu.

Nejlepší část vítězství byla na parkovišti po zápase. Byla tam moje máma a objala mě tak pevně, jak jen mohla, aby se ujistila, že cítím její pevná prsa proti mé vypracované hrudi, když se o mě třela. Na jedné straně to byl projev čisté mateřské hrdosti na úspěch svého syna. Ale když mi její parfém zasáhl nos a ona mi zašeptala do ucha svým zastřeným hlasem, který jsem tak miloval: „Mmmmm, zlato, tvoje matka je velmi ohromená. Velmi… ohromená,“ byl jsem si jistý, že do konce večera budu hluboko v ní. Byl jsem si tím jistý. Moje teorie byla správná. Máma měla slabost pro fotbalisty. To byla moje vstupenka. To byl klíč k prolomení její obrany, dokázal jsem to. O tohle jí šlo. Vše bylo proto, aby mě povzbudila. Aby mě motivovala. A teď se na mě podívejte. V tu chvíli jsem byl králem školy. A nárokoval jsem si mámino tělo jako své vlastní. Byl jsem nadšený!

Moji kámoši se přiblížili, když jsme se s mámou přestali objímat.
„Kámo, přemýšlíme, že bychom mohli uspořádat párty u Kučery. Za hodinu?“ řekl můj kámoš Majk.
„Uh, já nevím,“ řekl jsem a podíval se na mámu, přemýšlející, jaké plány má za svýma zlobivýma očima.
„No tak, kámo,“ řekl Majk.
„Měli bychom tu párty uspořádat u nás doma,“ navrhla máma. „Byla jsem v tom druhém domě. U Kučerových? Náš je mnohem lepší.“
Majk se na mě překvapeně podíval.
„Jo, to mi vyhovuje,“ ustoupil jsem, aniž bych věděl, co máma plánuje.

A tak se stalo, že se u nás doma sešla většina fotbalového týmu, parta holek a spousta kamarádů, kteří si zaplavali v našem bazénu. Nebylo to poprvé, co jsem u nás pořádal párty. Máma byla v tomto ohledu docela otevřená a nevadilo jí, když jsme u nás pořádali slezinu, pokud na nás mohla dohlížet a ujistit se, že se nedostaneme do přílišných potíží. Táta by to nikdy nedovolil, ale byl tak často pryč, že to nebyl velký problém.
To byl jeden z mnoha důvodů, proč byla máma považována za mamku celého týmu.

Měli jsme jídlo. Měli jsme pití. (Máma nám dovolila pít, ale jak jsem řekl, postarala se o to, abychom se všichni dostali bezpečně domů.) Měli jsme partu nadržených teenagerů v plavkách, fotbalisty s modřinami a holky připravené ulevit nám od bolesti. A pak tu byla máma. Seděla na zadní terase, vše klidně pozorovala, popíjela drink, měla na sobě volné šaty a v této pozdní letní noci si zachovávala chladnou hlavu.

„Pojďte si zaplavat!“ zavolal Majk na mámu. Máma se usmála a zavrtěla hlavou.
„To raději ne,“ odpověděla. „Vím, jací jste vy středoškoláci. Ne, děkuji.“
Většina z nás se tomu zasmála, ale já byl rád. Chtěl jsem její tělo jen pro sebe. Nechtěl jsem, aby ji viděli moji kamarádi.

Mým cílem bylo přivést mámu k šílenství. Dát jí ochutnat její vlastní medicínu. Měl jsem na sobě plavky, které, když byly mokré, opravdu lichotily mému impozantnímu vybavení. Chtěl jsem, aby viděla, co její syn skrývá. Chtěl jsem, aby viděla, jak mi voda stéká po břišních svalech. Chtěl jsem, aby viděla moje svalnaté bicepsy. Dbal jsem na to, abych si povídal s co největším počtem hezkých dospívajících dívek. Nechal jsem si otevřené možnosti, protože jsem věděl, že kdybych se snažil, mohl bych mít většinu z nich ve své posteli. Chtěl jsem, aby máma žárlila. Chtěl jsem, aby zelenala závistí, chtěl jsem, aby věděla, že pokud mě teď nepřipustí, může přijít o příležitost. Chtěl jsem vidět, jak se její majetnická stránka plně rozvine, aby se mi nejen oddala, ale dala mi i to nejlepší.

Myslel jsem, že to funguje. Byl jsem duší večírku a pokaždé, když jsem se podíval, sledovala mě. Posuzovala mě, zatímco popíjela víno. Dal bych cokoli, abych věděl, co si myslí, jestli jsou moje podezření správná, že mě chce, poté co viděla můj výkon na hřišti.
Ale ona tam jen seděla a povídala si s kýmkoli, kdo šel okolo. S několika mými přáteli, také s některými dívkami. Sledoval jsem, jak máma rozesmívá ostatní dívky, jako by byla součástí jejich party. Ale nedělala nic, aby věci mezi námi posunula dál. Jen tam seděla a čekala, až udělám první krok.
Nakonec jsem ztratil trpělivost a chtěl věci posunout dál. Přistoupil jsem k ní a posadil se naproti ní u stolu na terase. S pobavením sledovala, jak si sedám.

„Jsi si jistý, že chceš, aby tvoji přátelé viděli, jak si na své velké oslavě povídáš se svou mámou?“ zeptala se.
„Ale mami, myslím, že jsi populárnější než většina holek tady,“ odpověděl jsem.
„Většina?“ zeptala se. Usmál jsem se.
„Myslím, že to nemusím říkat, mami. Víš, jak na tom jsi ve srovnání s nimi,“ odpověděl jsem. Zvedla obočí, potěšená tím, co jsem řekl.
„Řeknu to znovu, byl jsi velmi působivý,“ řekla máma a usrkla víno.
„Opravdu?“ zeptal jsem se a snažil se chovat skromně, i když jsem měl chuť se chlubit.
„Velmi. Za celou dobu, co chodím na ty hloupé zápasy, jsem neviděla takový výkon. Jak jsem řekla, bylo to velmi působivé,“ řekla máma.
„Co se stane, když tě někdo na fotbalovém hřišti velmi zaujme?“ zeptal jsem se. Znovu se usmála.
„Co myslíš, že udělám?“ zeptala se.
Rozhodl jsem se jít dál.
„Myslím, že jsi z těch zápasů velmi… nadšená. Myslím, že je to tvoje nejoblíbenější část týdne. Sledovat mě a všechny ostatní mladé kluky, jak bojujeme o vítězství. Vzrušuje tě to, mami? Líbí se ti, když kluci soutěží?“ zeptal jsem se.
Máma se jen usmála.

„Ty a tvoje bláznivá představivost, Tome. Copak máma nemůže být ohromená svým synem, který hraje skvěle? Který na hřišti všem nakopává zadky?“ řekla máma.
„Nech si ty kecy, mami. Táta byl fotbalista. Z toho, co jsem slyšel, byli někteří tví bývalí, fotbalisté. Nemůžeš popřít, že máš pro ně slabost,“ odpověděl jsem.
„Musíš si uvědomit, Tome, že jsi jiný. Že s tebou zacházím jinak než s ostatními,“ řekla máma.
„Takže to přiznáváš? Přiznáváš, že miluješ fotbalisty,“ zeptal jsem se.
Zavrtěla hlavou.

„Ty a tvoje představivost,“ zasmála se máma, opět pobavená. „Mým jediným hříchem je, že mám týmového ducha a…“
„Tak co jsi dělala se všemi těmi fotbalisty na střední škole?“ zeptal jsem se.
„To by ses musel zeptat jich,“ odpověděla máma.
„Jaká je šance, že to zjistím z první ruky?“ zeptal jsem se.
„Tome… už jsme to probírali,“ začala máma. „Vzdej to. Mučíš se a ztrácíš čas.“
„To si nemyslím,“ řekl jsem. „Myslím, že moje šance jsou větší, než bys kdy přiznala.“

„Něco ti řeknu. Do konce večera budeš přesně vědět, jak to mezi námi je,“ řekla máma. Projel mnou mráz.
„Vážně?“ zeptal jsem se. Ona se jen zlomyslně usmála. Než stačila pokračovat, ucítil jsem ruce na svých ramenou. Najednou se u mého ucha objevila opilá dívka jménem Šárka.
„Hééééééjuj, Tome! Kde je záchod?“ zamumlala. Podíval jsem se na mámu a ona se usmála.
„Měl bys být gentleman a ukázat té dívce toaletu, drahý,“ navrhla máma.

Obrátil jsem oči v sloup, objal blondýnku kolem ramen a vedl ji dovnitř. Zamířili jsme k toaletě v prvním patře. Vedl jsem Šárku dovnitř a jakmile se dveře zavřely, zezadu se ozval řev.
„Huááááááááááááá!“ zařval dav.
„Do prdeléééé!“ zaslechl jsem křičet svého kamaráda Majka. Slyšel jsem pískání a plácání rukou. Nechal jsem opilou dívku napospas osudu a rychle se vrátil ven. Otevřel jsem posuvné skleněné dveře a vyšel ven. Oči se mi rozšířily.

Máma už neseděla na terase. Stála v bazénu, právě se vynořila. V momentě, kdy jsem se na ni podíval, se ke mně otočila, prsty uchopila světle modré bikiny a natáhla je, aby byla úplně zakrytá.

Voda stékala po mámině těle, promočila jí vlasy, stékala po jejích bujných prsou, které se dmuly přes okraje bikin, které je stěží dokázaly zakrýt. Její ploché břicho bylo pokryté kapkami vody. Zbytek jejího těla jsem neviděl, protože byla ponořená, ale i tak – nikdy nevypadala víc sexy.
Máma se na mě podívala a lehce se začervenala. Moji kamarádi se stále smáli, stále ohromeni něčím. Máma se zasmála a promluvila.
„Ještě že jsi tu nebyl, zlato. Zdá se, že jsem měla malou… nehodu,“ řekla máma, zjevně v rozpacích.
„Cože?“ zeptal jsem se s vyvalenýma očima před všemi svými přáteli. Jeden z mých opilých spoluhráčů přišel ke mně.

„Kámo, všichni jsme právě viděli kozy tvý mámy!“ řekl připitomněle. Všichni ostatní se tomuto odhalení zasmáli.
„Promiň, zlato,“ řekla máma a začala vystupovat z bazénu. Voda stékala po jejích dlouhých, pevných nohou. Její bikiny se k ní přilepily a odhalovaly její tělo, když ke mně cupitala. „Promiň, že jsem tě ztrapnila před tvými přáteli.“

Sklonila se a sebrala své odhozené šaty, které ležely v hromadě na zemi. Popadla je a vzala si čistý ručník, kterým se zabalila. Máma prošla kolem mě do domu s ďábelským úsměvem na rtech. Jakmile se dveře zavřely, napětí v bazénu explodovalo.

„Do prdele!“
„Viděl jsi to?“
„Kámo, jeho máma má boží kozy!“
„Do prdele! Ty kozy byly fakt neuvěřitelný.“
„Byly… pravé?“
„Musely být přírodní. Viděl jsi je? Ale sakra, vypadaly… fakt neskutečně.“

Netřeba říkat, že jsem byl vzteklý. Skutečnost, že všichni moji idiotští kamarádi, moji debilní spoluhráči, všechny holky a velká část studentů viděli prsa mojí mámy a já ještě ne. Oni zahlédli dokonalost. Nezasloužili si to. Žil jsem s ní celý život a nikdy jsem je neviděl. Já jsem byl ten, kdo si zasloužil je vidět nejvíc! Obvykle jsem měl všechny ty lidi rád, ale v tu chvíli jsem je tak nějak nenáviděl.

Ale nejvíc jsem zuřil na mámu. Jak mi to mohla udělat? To už bylo přes čáru. Zábava je zábava, ale teď mě opravdu mučila. Ukázala své tělo všem kromě mě. Můj táta, moji kamarádi, všichni viděli její prsa a já ne. Byla zlá. Měla temnou stránku, o které jsem nevěděl. Byla ochotná udělat cokoli, aby mě přivedla k šílenství. Věděla, jak moc ji chci, a udělala mi tohle. Nejhorší bylo, že jsem si myslel, že dneska mám šanci. Ale tímhle krokem mi dala jasně najevo, že se nic nezměnilo. Pořád mě ráda mučila svým sexy tělem.

Potom už večírek nebyl tak zábavný. Musel jsem poslouchat pořád dokola vtipy a trapné komentáře svých přátel o prsou mé matky, jak jsou sexy, co by s nimi všechno dělali a jestli jsem je někdy viděl. Musel jsem poslouchat, jak dívky závidí jejich dokonalost. Tyto neustálé komentáře mě naplňovaly ještě větší zuřivostí. Chtěl jsem, aby tito lidé odešli… hned.

*

Nakonec se věci začaly uklidňovat. Lidé začali odcházet a měli nyní legendární příběh, který mohli sdílet s těmi, kteří tu nebyli. Máma se znovu objevila, opět ve svých šatech. Ujistila se, že všichni mohou bezpečně řídit, snášela jejich opilecké návrhy, zavolala taxíky a zařídila odvoz pro ty, kteří nemohli. Pro ně byla dobrá máma. Pro mě byla mučivá, zlá koketa. Od té doby, co se svlékla před všemi mými přáteli, mi neřekla ani slovo. A nakonec, když se zavřely dveře a odešel poslední člověk, bylo nevyhnutelné, že dojde ke konfrontaci.

Máma ke mně přistoupila, když jsem se opíral o kuchyňskou linku a sotva skrýval svůj hněv. Vycítila to a usmála se. Naše oči se setkaly. Ona se opřela o protější linku.
„Tohle je lekce. Říkala jsem ti, že po dnešním večeru zjistíš, jak na tom jsi. S ostatními se chovám jinak než s tebou. Jim jsem ukázala, co mám, za dobře odvedenou práci. Ale ty jsi můj syn. Nemáš stejná privilegia. Je mi to líto, ale tak to je. Osud ti dal sexy mámu. Je mi líto, ale tu hranici nemůžeme překračovat,“ řekla máma.

„Neměla bys svého syna provokovat!“ odpověděl jsem rozzlobeně.
„To, co někteří považují za provokování, já považuji za výuku,“ řekla máma.
„Výuku?“ zeptal jsem se. „Blbost!“
„Hej! Slovník!“ řekla máma, nespokojená s mým výběrem slov. „Učím tě, že pokud v tom budeš pokračovat, skončíš špatně. Ztrácíš čas s něčím, co nikdy nemůžeš mít. Přestaň s tím a já přestanu taky,“ řekla máma.

„Překračuješ hranici, mami!“ zvolal jsem rozzlobeně. „Mezi námi dvěma to zvládnu. Ale když to děláš před mými přáteli, lidmi, se kterými se denně stýkám, budu o tom slyšet ještě roky!“ řekl jsem.
„Sám sis o to řekl,“ řekla máma. „Ty jsi mě k tomu dohnal a já jsem ti to oplatila. A nemůžeš říct, že se ti to nelíbilo,“ řekla máma a pohlédla na bouli v mých plavkách. Byly suché, takže nemohla plně ocenit velikost toho monstra, a neprojevila žádné známky touhy ani obdivu k jeho obvodu.

„Myslím, že se ti to taky líbí,“ odpověděl jsem a podíval se na její prsa, na její tvrdé bradavky, které prosvítaly přes šaty.
„Ach, tyhle? Ty jsou vždycky takové,“ poznamenala máma s úsměvem. „Ale to už určitě víš.“
„Mami, musíš přiznat, že to kurva přeháníš!“ řekl jsem. Zaváhala a pak přikývla.
„Mluv slušně!“ pokárala mě máma. Chvíli se zamyslela a pak přikývla. „Možná máš pravdu,“ začala máma. „Možná jsem trochu krutá.“

„Trochu?“ potvrdil jsem. „Mami, já jsem ten, kdo se přiznal, že chce ošukat svou matku, a ty se chováš úplně zvráceně!“
„Asi to trochu zmírním,“ řekla máma.
„Trochu?“ zopakoval jsem, tentokrát jako otázku.
„Zlato, nemyslím si, že bys chtěl, abych s tím úplně přestala, že? Myslím, že se ti to částečně líbí. Myslím, že se ti líbí, když ti trochu ukážu, co mám. Když se chovám trochu… nezbedně. Ale… mohla bych s tím úplně přestat… jestli chceš?“ zeptala se máma a podívala se na mě.

Ztuhnul jsem a nevěděl, co říct. Jistě, do určité míry mě to škádlení bavilo, ale ona to přeháněla.
„Mami, upřímně…“ začal jsem. „Chápu to. Bavíš se. Ale co je moc, to je moc! Tak s tím přestaň. Ukončeme to teď a pojďme dál. Vraťme se k tomu, jak to bylo předtím. Prosím?“ zeptal jsem se. Máma smutně přikývla.
„Máš pravdu. Tome, omlouvám se. Omlouvám se, že jsem tě škádlila. Omlouvám se, že jsem všem tvým přátelům ukázala prsa. Máš pravdu. Překročila jsem hranici,“ začala. „Asi je to tak nejlepší. Tvůj otec se zítra vrátí domů. Nemůžu být příliš nezbedná, když je doma. Je to ale škoda. Měla jsem spoustu plánů, jak tě přivést k šílenství. Tady, podívej…“ začala máma.
Šla do jídelny a vzala nákupní tašku. Vytáhla z ní něco. „Koupila jsem si tyhle supermalé bikiny. Je škoda, že je nikdy nebudu moct nosit,“ řekla s našpulenými rty.

Když jsem se na to podíval, vykulil jsem oči. Sotva jsem poznal, že jsou to bikiny. Vypadalo to spíš jako změť fialových provázků. Sotva jsem si dokázal představit, jak by její bujné tělo vypadalo v těchto mikro bikinách.
„A koupila jsem taky všechna ta nová tanga. Ty si radši nechám. Nemůžu je vrátit, že?“ řekla máma se smíchem. Byl jsem opět vzteklý. „A nejhorší bylo…“ začala, ale já ji přerušil.

„Mami!“ varoval jsem ji.
„Dobře, dobře,“ řekla máma. „To stačí. Přestanu. Ale…“
„Mami!“ varoval jsem ji znovu.
„Dobře, přestanu. Přestanu!“ řekla máma. Podívala se na mě s láskou. Viděla, v jakém zmatku mě nechala. Položila mi ruku na rameno. „Tome… omlouvám se. Vím, že jsem byla zlá. Můj smysl pro humor asi není moc srozumitelný.“
„Tvůj smysl pro humor?“ zeptal jsem se.
„Jo. Myslela jsem, že to bude zábava, víš?“ řekla máma. „Ale, ehm, zjevně to pro tebe zábava nebyla. Omlouvám se.“
Přikývl jsem.

„Chvíli jsem si myslel, že jsi sadistka nebo tak něco. Bylo to trochu kruté,“ začal jsem.
„Omlouvám se za to,“ řekla máma znovu. „A žerty stranou, dneska jsi byl opravdu úžasný. Jsem na tebe pyšná,“ řekla máma s mateřskou hrdostí a usmála se.
„Díky,“ odpověděl jsem. Lehce mi stiskla rameno a ustoupila. V tu chvíli se za ní otevřely dveře.

Z koupelny vyšla Šárka, ta opilá dívka z dřívějška. Musela omdlít v koupelně, protože vypadala velmi grogy.
„Mmmm, myslím, že potřebuju odvézt domů,“ zamumlala. Přistoupila ke mně, kráčela trhaně a objala mě. „Můžeš mě odvézt, Tome?“
Rozčileně jsem se podíval na mámu. Nebál jsem se, že slyšela náš rozhovor, a i kdyby ano, ráno by si to nepamatovala. Máma se na mě pobaveně podívala a čekala, co udělám.

„Můžeš, Tome? Odvézt ji?“ zeptala se máma a zvedla obočí. Podíval jsem se na blondýnku vedle mě. I přes svou opilost byla pořád dost sexy.
„Jo. Pojď se mnou,“ řekl jsem a táhl ji vedle sebe. Vzal jsem si klíče a peněženku.
„Buď opatrný, zlato,“ řekla máma.

Když jsme odcházeli, ohlédl jsem se a viděl mámu, jak kráčí chodbou. Při tom jí spadly šaty na podlahu a odhalily mi její zadek v bikinách. Doufal jsem, že to bylo naposledy, zamumlal jsem a odvrátil se, snažíc se soustředit na dívku vedle mě.

Když mě její rty za pár chvil kousaly do krku a já měl v hlavě myšlenky na mámino tělo, věděl jsem, co budu dělat v příštích několika minutách. Dopřál jsem Šárce nejdelší a nejtvrdší jízdu, jakou kdy zažila.

*

I přes to, že se mi máma omluvila, byl jsem druhý den stále trochu naštvaný. Držel jsem se co nejdál od domova, protože jsem se s ní nechtěl bavit. Řekl jsem jí, že budu pryč do pozdního večera, a tím to skončilo.

Trávil jsem čas s kamarády, snášel jejich škádlení ohledně mámy, ale nakonec pochopili, že už toho mám dost, a uklidnili se. Měli jsme v plánu jít na večírek, ale ten se nekonal, takže jsem se ocitl doma dřív, než jsem plánoval, ale i tak až po půlnoci.

Když jsem vešel, dům byl potemnělý a já se bez váhání vydal do svého pokoje. Viděl jsem, že někdo je v koupelně, ale zůstal jsem potichu a zamkl dveře svého pokoje. Když jsem se chystal usnout, uslyšel jsem kroky u svých dveří, které se na chvíli zastavily venku. Pak pokračovaly směrem k ložnici.

„Ach! Ano! Ano!“ vydechla máma. „Silněji, zlato! Silněji!“
Tentokrát jsem byl definitivně vzhůru. Poznal jsem máminy steny.
Moji rodiče měli sex. Jeden z nich věděl, že jsem doma, ale druhý nic netušil, nevěděl, že je slyším. A já jsem neměl pochybnosti o tom, který z nich věděl, že jsem tady.

„Pokračuj, zlato!“ vydechla máma. „Silněji!“
„Ughhh! To je dobré!“ zavrčel táta. Do mých uší se v pravidelném tempu dostávalo tiché pleskání těl.
„Uhh, potřebovala jsem to. Prosím! Trochu silněji, zlato!“ zasténala máma. Zlomyslně jsem se usmál. Kdybych to byl já, dostala by to tak silně, jak by potřebovala.
„No tak, zlato! Dělej! Ugh! Ugh! Dělej! Sakra! Miluju to! Už budu! Už budu! Tak blízko… tak blízko! ANOOOOO!“ zasténala máma. Její sténání mě vzrušilo.

Nepřestala s tím. To, co máma řekla den předtím, byla lež. Nehodlala přestat. Poté, co řekla, že přestane. Lhala mi. Co to sakra dělá? Proč to dělá? Co z toho má?

Tehdy mi došlo, že moje máma není taková, jakou jsem si ji představoval. Byla milá, laskavá, dobrá matka. Ale moje přiznání v ní probudilo něco jiného. Bezcitnou, krutou stránku. Škádlivou, nezbednou stránku, která byla ochotná použít své tělo, aby přivedla muže k šílenství, včetně svého vlastního syna. Moje matka měla svou temnou stránku a já jsem to konečně byl ochoten přiznat.
Věděl jsem, že bych měl spát. Snažit se to ignorovat a nenechat se jí dostat. Věděl jsem, že bych měl. Ale věděl jsem, že by to bylo k ničemu. Věděl jsem, že s tím nedokážu bojovat.

Tu noc jsem vůbec nespal. V hlavě se mi rodil plán.

*

Ráno jsem se vypotácel z postele. Vešel jsem do kuchyně a našel mámu, jak vaří snídani, přesněji francouzské toasty. Byla slušně oblečená, měla na sobě jasně žlutou přiléhavou blůzu a džíny. Uviděla mě a usmála se.
„Promiň, zlato,“ řekla, když viděla, jak unaveně vypadám. Vypadal jsem grogy a měl jsem na sobě jen džíny a tričko. „Nechtěla jsem být tak hlučná. Nechtěla jsem, aby se to stalo. Opravdu,“ řekla máma s našpulenými rty.
„Je táta ve sprše?“ zeptal jsem se.
„Jo. Proč?“ řekla s úsměvem. Celou noc jsem přemýšlel o tom, co jí řeknu. Klidně jsem k ní přistoupil.
„Řekla jsi mi, že s tím přestaneš. Že je konec… A pak jsi to udělala,“ začal jsem.
„Tome, já ani nevěděla, že jsi doma,“ řekla.
„Ale věděla!“ řekl jsem pevně. „Viděl jsem tě přijít ke dveřím. Věděla jsi to a stejně jsi to udělala. Řekla jsi, že ty hry skončily. Řekla jsi, že se mi snažíš dát lekci. Řekla jsi mi, abych se stáhl. Abych to… nechal být.“ řekl jsem.
Poslouchala a přikyvovala.
„Ale to jsou všechno kecy a já to teď chápu. Pochopil jsem to. Překročila jsi hranici už mockrát, mami. Tak jsem tady, abych ti teď řekl…“ pokračoval jsem klidným a soustředěným hlasem. „Jsem tu, abych ti řekl, že nikdy nepřestanu.“
Její oči se překvapením rozšířily.
„Neustoupím. Nevzdám se. Nenechám tě, abys mě dostala. Nenechám tě, abys mě porazila. Chci, aby sis to zapamatovala. Porazím tě. Udělám tě svou. Donutím tě prosit.“

„Opravdu?“ odpověděla máma a oči se jí zaleskly touhou.
„Chceš to stejně jako já. To je fakt! Ať říkáš cokoli, já znám pravdu. A nikdy mě nepřesvědčíš. Podívej se na sebe… toužíš po tom. A se mnou to dostaneš. Kdybych byl včera v noci s tebou, už bys nechodila,“ řekl jsem s větší sebejistotou, než jsem kdy předtím cítil. „Mami, se mnou budeš prosit o víc. Nikdy toho nebudeš mít dost. Udělám ti to všemi možnými způsoby. Každou tvou díru si přivlastním. Udělám z tebe svou děvku! Vrátím ti všechno, co jsi mi udělala. A na konci budeš prosit, abys mohla spolknout moje sperma, mami.“

Viděl jsem, jak si máma olízla rty. Bylo zřejmé, že je hluboce vzrušená.
„Říkala jsem ti, Tome, že to se nestane. Je to nemožné. Tak proč to pořád zkoušíš? Proč si myslíš, že mě můžeš dobýt?“ vydechla máma chraplavým hlasem. Přiblížil jsem se k ní tak blízko, že jsem cítil její dech na své kůži.
„Protože znám tvoje tajemství,“ odpověděl jsem drsným šepotem. „Znám pravdu.“
„A jaká je?“ zašeptala mi.
Podíval jsem se jí do očí.
„Myslím, že chceš, abych tě přemohl. Chceš, abych tě ošukal. Chceš, abych si to zasloužil, ale rozhodně chceš, aby se to stalo. Možná říkáš něco jiného, ale fandíš mi. Chceš, abych uspěl.“ řekl jsem.
Máma na mě upřela pohled. Naše oči se setkaly. Zhluboka se nadechla, stejně jako já. Udělala krok vpřed a přitiskla se ke mně. Její prsa se otřela o mou hruď a můj rozkrok se otřel o její břicho. Naklonila se dopředu a přiložila ústa k mému uchu.

„Nemáš šanci, drahý, ale…“ zašeptala, než se odmlčela, protože jsme uslyšeli tátu na schodech. „Dej do toho všechno.“

Máma mi dala jemný polibek na tvář a já ustoupil. Sedl jsem si ke stolu a čekal, až mi naservíruje jídlo. Sexuální napětí mezi námi by se dalo krájet. Ona se podívala na mě a já se podíval na ni. Táta vešel do místnosti a ničeho si nevšiml. Nezachytil zjevné napětí v místnosti.

„Tak,“ začal táta. „Co máme dobrého?“